Svátosti

 USTANOVENÍ SVÁTOSTÍ 

Ježíš Kristus je jediný původce církve a jejích svátostí. On je vlastní svátost, která se prodlužuje ve svátostech, aby mohli být osloveni všichni lidé všech dob, aby i oni mohli být spaseni a přivedeni k Otci.

Bible hovoří výslovně o tom, že Ježíš ustanovil některé svátosti: 

Křest

"Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého.."
(Mt 28,19)

 

Eucharistii

"Pak vzal chléb, vzdal díky, lámal a dával je se slovy: "Toto jest mé tělo, to čiňte na mou památku..
(Lk 22,19)

 

Pokání (smíření)

"Komu odpustíte hříchy, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.."
(J 20,23).

 

Ale i ostatní svátosti, biřmování, svátost nemocných, manželství a kněžství,

se odvozují od Krista, neboť apoštolové, kteří je vykonávali, se považovali jen za Kristovy "služebníky" a za "správce" Božích tajemství.
"Proto ať nás všichni pokládají za služebníky Kristovy a za správce Božích tajemství.." 
(1 Kor 4,1)

 

Vlastnosti pro udělování a přijímání svátostí

Každý zájemce o přijetí svátosti vzhledem k vážnosti tohoto úkonu by měl splňovat určité předpoklady. Od toho, kdo přijímá svátosti, se vyžaduje k platnosti víra a úmysl (výslovný nebo alespoň zahrnutý).

K jejich hodnému přijetí je nutná víra, úmysl, obrácení a stav milosti.Ke každému přijetí svátosti je nutná náležitá příprava. Duchovní správci jsou povinni přiměřeně připravovat ty, kdo o svátosti žádají. Zájemce o přijetí svátosti má možnost požádat duchovního správce v místě bydliště nebo libovolného jiného kněze podle vlastního uvážení.

© 2017 Všechna práva vyhrazena

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode