Biřmování

Co je biŘmovÁnÍ?

Biřmování zdokonaluje křestní milost; je svátostí, která dává Ducha svatého, aby nás hlouběji zakořenil do božského synovství, pevněji přivtělil ke Kristu, aby zpevnil náš svazek s církví, aby nás mnohem víc přidružil ke svému poslání a pomáhal nám vydávat svědectví křesťanské víře slovem doprovázeným činy.

Svátost biřmování může přijmout každý pokřtěný, který jí dosud nepřijal. I když je svátost křtu platná i bez biřmování a eucharistie, uvedení do plného křesťanského života zůstává bez ní nenaplněné. V nebezpečí smrti mají být biřmovány také děti, i když ještě nedosáhly věku rozlišování.  

 

BIŘMOVÁNÍ DÁVÁ DARY DUCHA SVATÉHO

Už ve Starém zákoně hlásali proroci, že Duch Páně spočine na Mesiáši. A ve chvíli křtu Ježíše v Jordánu se Duch Svatý stal viditelným znamením, že ten, na koho sestupuje, je Božím Synem a Mesiášem. Tato plnost Ducha neměla být jen výsada Mesiáše, ale měla být vylita na celý Boží lid.

Ježíš mnohokrát slíbil toto vylití Ducha. Po jeho seslání začali apoštolové nezadržitelně hlásat velké Boží skutky. Ti, kdo uvěřili a dali se pokřtít; dostali pak "dar Ducha Svatého" (Sk 2;38).

Od té doby udělují nástupci apoštolů dar Ducha skrze vkládání rukou. Tím je křestní milost dovedena k plnosti a ke křesťanské dospělosti. Katolická tradice právem považuje vkládání rukou za původ svátosti biřmování.

Aby se lépe vyjádřil dar Ducha Svatého, přidávalo se mazání vonným olejem (křižmem), kdy se křesťan stává "pomazaným" v Duchu Svatém. Toto pomazání vtiskuje duchovní pečeť.

Apoštol Pavel píše: "Bůh nám vtiskl svou pečeť, a tak nám vložil do srdce Ducha jako záruku". (2 Kor 1,22). Tato svátost vtiskuje do duše nezrušitelné duchovní znamení. Tím je křesťan přímo pověřen a označen za toho, kdo má statečně a věrohodně vydávat svědectví Kristu.  

SLAVENÍ BIŘMOVÁNÍ

Převážně se svátost biřmování uděluje mladým lidem na prahu dospělého věku, aby se v síle Ducha Svatého stali také dospělými ve svém svědectví o Kristu. Mají vědět, komu uvěřili, aby byli schopni vysvětlit, obhájit i životem dosvědčit, co to znamená být křesťanem a žít v důvěrném přátelství s Bohem.

Po homilii vztahuje biskup (nebo z jeho pověření kněz) ruce nad shromážděné a připravené biřmovance. Jde o gesto, které od dob apoštolských je znamením daru Ducha. Modlitbou na ně svolává "Ducha Utěšitele", aby jim dal ducha moudrosti a rozumu, ducha rady a sily, ducha poznání a lásky a naplnil je duchem bázně Boží...

Následuje podstatný úkon; kdy biskup maže biřmovance křižmem na čele a říká slova: "Přijmi pečeť daru Ducha Svatého." Biřmovanec odpoví: "Amen." Následuje biskupův pozdrav: "Pokoj s tebou!"

Biřmovanec je osloven novým jménem, které si sám zvolí. Jméno světce má posílit vztah mezi Církví nebeskou a pozemskou a konkrétně mezi světcem a biřmovancem. Biřmovanci si obvykle voli za patrona toho světce, který je jim osobně blízký a jehož příklad víry je pro ně výzvou a inspirací.

Přítomen je i kmotr, který obvykle drží ruku na rameni biřmovaného. Uvědomuje si odpovědnost za vztah, který ho od té chvíle spojuje v Církvi s biřmovancem. Kmotr mu má být oporou a příkladem na cestě následování Krista. Je žádoucí, aby kmotr při křtu byl i kmotrem při biřmování, aby se projevila jednota obou svátostí.  

ÚČINKY BIŘMOVÁNÍ

- hlouběji vkořeňuje do Božího synovství, v němž máme právo volat k Bohu "Abba, Otče!" (Řím 8,15),

- pevněji nás spojuje s Kristem, rozmnožuje v nás dary Ducha Svatého,

- dokonaleji nás připoutává k Církvi,

- dává nám zvláštní dispozice Ducha Svatého k odvážnému šíření víry slovem i životem, i za cenu obětí a kříže.

Svatý Ambrož píše: "Uvědom si, že jsi dostal duchovní pečeť... a uchovej si to, co jsi dostal. Bůh Otec tě pomazal svým znamením, Kristus Pán tě utvrdil a vložil do tvého srdce Ducha jako záruku."  

NUTNOST PŘÍPRAVY

CIC kán. 890: Věřící jsou povinni včas přijmout tuto svátost. Rodiče, duchovní a zvláště faráři ať se postarají, aby věřící byli řádně poučeni k přijetí této svátosti a ve vhodnou chvíli ji přijali.

Příprava na biřmování má být zaměřena k tomu, aby vedla křesťana k důvěrnějšímu spojení s Kristem, k živější důvěrnosti k Duchu svatému, k jeho působení, k jeho darům a k jeho hnutím, aby mohl lépe převzít apoštolskou odpovědnost křesťanského života. Proto také katecheze před biřmováním bude usilovat o to, aby probudila smysl pro příslušnost k církvi Ježíše Krista, a to jak k všeobecné církvi, tak k farnímu společenství.

Zvláštní odpovědnost tkví v kvalitě přípravy na tuto svátost, aby katecheze prohloubila vědomé a plně svobodné rozhodnutí pro Krista v těch, kdo mají být biřmováni.  

JAK PŘIJAT SVÁTOST BIŘMOVÁNÍ?

Člověk má Ducha Svatého přijmout ve stavu milosti, obnoven a posílen svátostmi smíření a eucharistie. Má svátost přijímat s jasným úmyslem, svobodnou touhou po Duchu Svatém a s otevřeností srdce.

Pro přijetí biřmování je nutno být ve stavu milosti. Je vhodné přistoupit ke svátosti smíření, aby byl člověk očištěn před přijetím darů Ducha svatého. Mnohem horlivější modlitba má připravovat, aby člověk přijímal sílu a milosti Ducha svatého ochotně a pohotově  

POŽADAVKY NA KMOTRA

CIC kán. 892: Biřmovanci podle možnosti ať stojí po boku kmotr, jehož úkolem je starat se, aby si biřmovanec vedl jako pravý svědek Kristův a věrně plnil povinnosti vyplývající z této svátosti.

  CIC kán. 874: § 1: Za kmotra může být připuštěn ten, kdo:

1. je označen křtěncem (biřmovancem) nebo jeho rodiči či zástupci rodičů, nebo když tito nejsou, je označen farářem nebo udělovatelem křtu; splňuje požadavky stanovené pro kmotra a má úmysl tento úkol zastávat,

2. dovršil-li 16 let věku, jestliže nestanovil diecézní biskup jinou věkovou hranici či farář nebo udělovatel křtu (biřmování) jsou mínění, že se ze spravedlivé příčiny má učinit výjimka,

3. je katolíkem, biřmovaným, přijal již Nejsvětější eucharistii a také vede život v souladu s vírou a službou, kterou přijímá,

4. není postižen žádným uloženým nebo vyhlášeným kanonickým trestem


 K této svátosti se připravují všichni, kteří ji ještě nepřijali.

© 2017 Všechna práva vyhrazena

Vytvořte si web zdarma!Webnode