SVÁTOST Nemocných

Nemoc a utrpení byly vždy jedny z nejvážnějších problémů, které podrobují lidský život zkoušce. V nemoci člověk zakouší vlastní bezmocnost, vlastní meze a svou konečnost. Každá nemoc nám může dát zahlédnout smrt.

Nemoc může vést do úzkosti, k uzavření se do sebe, někdy dokonce k zoufalství a vzpouře proti Bohu. Může však také dát vyzrát osobě, pomoci jí rozlišit v životě, co není podstatné, aby se zaměřila na to, co je důležité. Velmi často nemoc vyvolá hledání Boha a návrat k němu.
 

Kristův soucit s nemocnými a jeho četná uzdravení nemocných všeho druhu jsou jasným znamením skutečnosti, že "Bůh navštívil svůj lid" (Lk 7,16) a že Boží království je blízko. Ježíš nemá jen moc uzdravovat, nýbrž i odpouštět hříchy: přišel uzdravit úplně celého člověka, duši i tělo; je lékařem, jakého nemocní potřebují. Jeho soucit se všemi trpícími jde tak daleko, že se s nimi ztotožňuje: "Byl jsem nemocen a navštívili jste mě" (Mt 25,36). Jeho přednostní láska k nemocným během staletí nepřestala podněcovat křesťany k tomu, aby zvláště pečovali o všechny, kdo trpí na těle i na duchu. Ona je zdrojem neúnavného úsilí přinášet jim úlevu v jejich trápeních.


Katechismus katolické církve


Stalo se již tradicí, že jednu neděli v postním období se udílí ve farnosti v kostele tato Kristova svátost všem nemocným a stářím zesláblým farníkům. I když není udílena v záři některé církevní slavnosti je skutečnou slavností farnosti, která se modlí za své nemocné a pomáhá jim s mateřskou pomocí svátostí církve.

Tuto svátost mohou přijmout všichni i mimo den společného udílení, kdykoli na požádání u kněze.

Dovolme Bohu, aby nám v naší slabosti pomáhal

 

© 2017 Všechna práva vyhrazena

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode