Slavnost Zmrtvýchvstání Páně – cyklus C

31.03.2013 11:11

Slavíme největší slavnost církevního roku: Pán přemohl smrt – žije a přichází k nám nikoli s odsouzením, ale s nabídkou záchrany. Popsat skutečnost vzkříšení není nijak snadné. Evangelium popíše zážitek vzkříšení příběhem. Žalm 118, který se o Velikonocích opakuje hned několikrát, je jedním z nejvýstižnějších textů popisující fakt a důsledky vzkříšení. A nejenom to, apoštolové záhy pochopí, že jsou voláni, aby tuto radostnou zvěst nesli daleko za hranice Jeruzaléma (1. čtení). Přijetím vzkříšeného Krista dostáváme svobodu, abychom pozvedli hlavu od nejrůznějších lidských pokusů, jak svojí vlastní silou dosáhnout spásy (2. čtení).

 

1. ČTENÍ

Učedníci již začali hlásat Krista v Jeruzalémě, po smrti Štěpána se rozejdou do dalších míst Izraele. Petr je však zcela nečekaně povolán hlásat Krista v domě pohana – setníka Kornélia. Když Petr poznal, že Bůh vedl nejen jeho, ale i Kornélia k tomuto zásadnímu setkání, říká následující slova.

Sk 10,34a.37-43

Petr se ujal slova a promluvil: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galileji a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel. A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“

 

ŽALM 118

Asi málokteré místo Starého zákona popisuje tak jasně, i když obrazně písní, události vzkříšení. Na tento žalm se odvolává řada novozákonních textů. Nechme se proniknout tímto zpěvem Kristova vítězství.

Odpověď: Toto je den, který učinil Hospodin, jásejme a radujme se z něho! Nebo: Aleluja, aleluja, aleluja.

Oslavujte Hospodina, neboť je dobrý, – jeho milosrdenství trvá navěky. – Nechť řekne dům Izraelův: – „Jeho milosrdenství trvá na věky.“Hospodinova pravice mocně zasáhla, – Hospodinova pravice mě pozvedla. – Nezemřu, ale budu žít – a vypravovat o Hospodinových činech. Kámen, který stavitelé zavrhli, – stal se kvádrem nárožním. – Hospodinovým řízením se tak stalo, – je to podivuhodné v našich očích.

 

2. ČTENÍ

Podobně jako v jiných textech svatého Pavla, i zde se autor vyhraňuje proti falešným hlasatelům evangelia, kteří předpisují křesťanům, co všechno se nesmí jíst, dělat,… (Kol 2,20-22). Tyto předpisy nazývá Pavel „věci světa“ a míří tím k různým horoskopům, souhvězdím, energiím... (Kol 2,20). Náš text říká, v čem spočívá skutečné křesťanství.

Kol 3,1-4

Bratři! Když jste s Kristem byli vzkříšeni, usilujte o to, co pochází shůry, kde je Kristus po Boží pravici. Na to myslete, co pochází shůry, ne na to, co je na zemi. Jste přece už mrtví a váš život je s Kristem skrytý v Bohu. Ale až se ukáže Kristus, váš život, potom se i vy s ním ukážete ve slávě.

 

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Kristus, náš velikonoční beránek, je obětován, proto slavme svátky s Pánem. Aleluja.

 

EVANGELIUM

Tento text je přímým pokračováním pátečních pašijí. Je dobré neztratit nit dramatičnosti vyprávění. Od tohoto místa budeme číst, jak učedníci poznali a zakusili skutečnost vzkříšení.

Jan 20,1-9

Prvního dne v týdnu přišla Marie Magdalská časně ráno ještě za tmy ke hrobu a viděla, že je kámen od hrobu odstraněn. Běžela proto k Šimonu Petrovi a k tomu druhému učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili.“ Petr a ten druhý učedník tedy vyšli a zamířili ke hrobu. Oba běželi zároveň, ale ten druhý učedník byl rychlejší než Petr a doběhl k hrobu první. Naklonil se dovnitř a viděl, že tam leží pruhy plátna, ale dovnitř nevešel. Pak za ním přišel i Šimon Petr, vešel do hrobky a viděl, že tam leží pruhy plátna. Rouška však, která byla na Ježíšově hlavě, neležela u těch pruhů plátna, ale složená zvlášť na jiném místě. Potom vstoupil i ten druhý učedník, který přišel ke hrobu první, viděl a uvěřil. Ještě totiž nerozuměli Písmu, že Ježíš musí vstát z mrtvých.

 

K ZAMYŠLENÍ

Radostné Aleluja, které naplní velikonoční dobu, se může docela snadno stát formalismem. Předepsaná radost není nikterak zajímavá. Ale my jsme nejen posluchači textů o vzkříšení, nejen si připomínáme události dva tisíce let staré. Jsme to právě my, kdo se můžeme a máme připojit k „druhému učedníku“ z evangelia a spolu s ním objevit skutečnost prázdného hrobu. Zakusit Boží moc, která překračuje smrt, která přináší pokoj. Jak toho dosáhnout? Připusťme ve svém nitru skutečnost vzkříšení a pozvěme Krista, aby svoji moc realizoval i v našem vlastním životě. Zkrátka „vidět a uvěřit“ (Jan 20,8).

© 2017 Všechna práva vyhrazena

Tvorba webu zdarma s WebnodeWebnode