Slavnost Seslání Ducha svatého – cyklus C
Slavnost seslání Ducha svatého je třetím největším svátkem církevního roku. Oslavujeme nejen dar Ducha svatého, ale také tajemství Božího života. A samozřejmě i skutečnost církve, která je sycena Duchem svatým. On nás spojuje a vybavuje svojí mocí. Proto je dnešní den modlitbou chvály a díků, vzpomínek na velké události, ale také prosbou za vylití Ducha svatého na nás, současnou církev.
Upozornění: O této slavnosti se přednostně používají texty z cyklu A (níže uvedená varianta), ale lze využít i texty z běžícího cyklu C (1. čtení a žalm jsou stejné; 2. čtení Řím 8,8-17; evangelium Jan 14,15-16,23b-26)
1. ČTENÍ
Apoštolové po vzkříšení Ježíše byli nadšeni, nicméně nechápali, co sami mají dělat. Není vyloučené, že se vlastně skrývali či prchali na venkov. Ale dnešní den Letnic je vybaví zcela jinou silou odvahy, slova a Boží moci.
Sk 2,1-11
Nastal den letnic a všichni byli společně pohromadě. Najednou se ozval z nebe hukot, jako když se přižene silný vítr, a naplnil celý dům, kde se zdržovali. A ukázaly se jim jazyky jako z ohně, rozdělily se a nad každým z nich se usadil jeden. Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit cizími jazyky, jak jim Duch vnukal, aby promlouvali. V Jeruzalémě bydleli zbožní židé ze všech možných národů pod nebem. Když se ten zvuk ozval, hodně lidí se sběhlo a byli ohromeni, protože každý z nich je slyšel, jak mluví jeho vlastní řečí. Žasli, divili se a říkali: „Ti, co tak mluví, nejsou to všichni Galilejci? Jak to tedy, že každý z nás slyší svou mateřštinu? My Parthové, Médové, Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judska a Kappadokie, Pontu a Asie, Frýgie a Pamfýlie, Egypta a lybijského kraje u Kyrény, my, kteří jsme připutovali z Říma, židé i proselyté, Kréťané i Arabové: slyšíme, jak našimi jazyky hlásají velké Boží skutky.“
ŽALM 104
Zpěv radosti nad stvořením je dnes zařazen především pro zmínku o Duchu, který vše tvoří. Bůh tak obnovuje tvář země. Patříme k této obnově i my?
Odpověď: Sešli svého Ducha, Hospodine, a obnov tvář země! Nebo: Aleluja.
Veleb, duše má, Hospodina! – Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru velký! – Jak četná jsou tvá díla, Hospodine! – Země je plná tvého tvorstva. Hynou, když vezmeš jim život, – a vracejí se do svého prachu. – Když sešleš svého Ducha, jsou stvořeni, – a obnovuješ tvář země. Nechť věčně trvá Hospodinova sláva, – ať se Hospodin těší ze svého díla! – Kéž se mu líbí má píseň: – má radost bude v Hospodinu.
2. ČTENÍ
Svatý Pavel se rozhněvá na Korintské, když se hádají o to, kdo je větší, když má dar jazyků (1 Kor 14). A tak začne pěkně od začátku vysvětlovat. Dary Ducha svatého slouží společenství, a nikoli k tomu, abychom se povyšovali. Nicméně díky korintskému sporu máme skvělý popis, jak svatý Pavel chápe duchovní dary.
1 Kor 12,3b-7.12-13; Místo tohoto čtení se může použít i tento text: Řím 8,8-17
Bratři! Jenom pod vlivem Ducha svatého může někdo říci: „Ježíš je Pán.“ Dary jsou sice rozmanité, ale je pouze jeden Duch. A jsou rozličné služby, ale je pouze jeden Pán. A jsou různé mimořádné síly, ale je pouze jeden Bůh. On to všechno ve všech působí. Ty projevy Ducha jsou však dány každému k tomu, aby mohl být užitečný. Jako tělo je pouze jedno, i když má mnoho údů; ale všechny údy těla, přestože je jich mnoho, tvoří dohromady jediné tělo, tak je tomu také u Krista. Neboť my všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo – ať už jsme židé nebo pohané, otroci nebo svobodní – všichni jsme byli napojeni jedním Duchem.
Zpěv před Evangeliem
Aleluja. Přijď, Duchu svatý, naplň srdce svých věrných a zapal v nich oheň své lásky. Aleluja.
EVANGELIUM
Ještě včera byl Ježíšův hrob zapečetěn. Dnes je ale odhalen prázdný. Co se stalo? Okamžik vzkříšení byl pro apoštoly zásadním zlomem v pochopení Ježíšova poslání. Ale nešlo jen o pochopení. Teprve nyní, když Ježíš vstal z mrtvých, může apoštolům sdělit dar své lásky – Ducha svatého. A s tímto darem Ducha dostávají apoštolové také boží moc!
Jan 20,19-23; Místo tohoto čtení se může použít i tento text: Jan 14,15-16.23b-26
Navečer prvního dne v týdnu přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před židy měli dveře zavřeny. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. Znovu jim řekl: „Pokoj vám! Jako Otec poslal mne, tak i já posílám vás.“ Po těch slovech na ně dechl a řekl jim: „Přijměte Ducha svatého! Komu hříchy odpustíte, tomu jsou odpuštěny, komu je neodpustíte, tomu odpuštěny nejsou.“
K ZAMYŠLENÍ
Největší problém každého tradičního křesťana stojí na rozhodnutí, že to všechno, co slyšel, zažil, objevil a poznal, je pravda. Víru totiž nelze v posledním významu postavit ani na fyzice či biologii ani na logice. Ne snad proto, že by víra nebyla logická, ale proto, že Boží jednání není závislé na hmotě. Ale naopak, uvěřit Bohu, znamená opřít se o něj, otevřít se darům, které dává. V první řadě je to dar Ducha svatého. A to nejen ve křtu a biřmování, ale v každé chvíli, kdy potřebujeme pomoci. K těm, kteří prosí s pokorou a vírou, Bůh přichází a jedná.