Zemřelým můžeme pomoci

Blízkým zemřelým můžeme modlitbou pomoci možná více, než když byli s námi.

Řím. Proč se modlíme za zemřelé? A jaký je jejich vztah k nám živým? To jsou některé z otázek, na něž se v knize „Myšlenky během pohřbu“ snaží odpovědět otec Pierluigi Plata, současný spirituál semináře italského vojenského ordinariátu. Ten taky Vatikánskému rozhlasu poskytl rozhovor:

„Tím, že se modlíme za všechny naše zemřelé, naplňujeme skutek lásky. Je totiž pravda, že můžeme tady na zemi našim zemřelým pomoci. Možná i víc, než když byli ještě s námi. Protože modlitba, prosba, spojená s plnými nebo částečnými odpustky v jejich prospěch, sloužení zádušní mše svaté, to jsou velké skutky milosrdenství k nim. Ještě bych rád upřesnil, že modlit se za zemřelé není marné, protože nevím, jaký byl vnitřní život zemřelého ve vztahu k Bohu; nemůžu vědět, jestli je vyloučen z patření na Boha – tedy, že si, bohužel, pro sebe zvolil peklo – nebo jestli se nachází ve stavu očišťování, v očistci, nebo už v nebeské slávě. Proto je užitečné se modlit, protože já si musím stále myslet, že si zvolil Boha.“

Při pohřbech se člověku často nutí myšlenka „Mohl jsem pro něj udělat víc, teď už je příliš pozdě“. Je skutečně tolik pozdě?

„Není příliš pozdě, protože díky společenství svatých, jak také řekl papež v neděli při modlitbě Anděl Páně, máme možnost pro ně ještě něco udělat. Jistě musíme uznat chybu, ale zároveň je to napomenutí a povzbuzení, abychom udělali víc pro ty, kdo jsou nám nablízku, kdo s námi žijí, sdílejí celou existenci, naše city, naše kříže a soužení. Nehledě na předčasnou ztrátu osoby, můžeme pro ni stále něco dělat.“

Říká otec Pierluigi Plata, současný spirituál semináře italského vojenského ordinariátu a autor knihy „Myšlenky během pohřbu“, která v těchto dnech vyšla v italském vydavatelství Ancora.