11. neděle v mezidobí – cyklus C

16.06.2013 07:53

Jedno z největších témat křesťanství se točí kolem slova „odpuštění“. Nejen z vlastní praxe, ale také z teorie běžného práva víme, že to nemusí být tak jednoduché. Ale nejprve je třeba poznat skutečnost hříchu, tedy vlastní selhání, jak zazní v prvním čtení. Druhou skutečností je lítost hříšníka, ale také jeho odvaha uvěřit, že Bůh je dost mocný na to, aby odpustil, a navíc natolik milující, že odpuštění touží dát. O tom vypráví evangelium.

 

1. ČTENÍ

Příběh se odehrává někdy kolem roku 980 př. Kr. David je již starý. Zneužil situace a spal se ženou jednoho ze svých velitelů, Chetity Uriáše. Aby zakryl tuto hanebnost, nechal tajně Uriáše zabít. Ale prorok ho usvědčuje. Nejdůležitější je však poslední věta našeho úryvku!

2 Sam 12,7-10.13

Nátan řekl Davidovi: „Tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Já jsem tě pomazal za krále nad Izraelem a já jsem tě vysvobodil ze Saulovy ruky. Dal jsem ti dům tvého pána i jeho ženy, dal jsem ti dům Izraele a Judy. Kdyby to bylo málo, cokoli jiného bych ti přidal. Proč jsi pohrdl Hospodinovým slovem, že jsi učinil, co je zlé v jeho očích? Chetitu Uriáše jsi zabil mečem a jeho ženu sis vzal za manželku, zabil jsi ho mečem Ammonových synů. Proto se již nikdy nevzdálí meč od tvého domu za to, že jsi pohrdl Hospodinem, když jsi vzal manželku Chetity Uriáše a udělals ji svou ženou.“ David řekl Nátanovi: „Zhřešil jsem proti Hospodinu!“ Nátan Davidovi odpověděl: „I Hospodin ti odpouští hřích, nezemřeš!“

 

ŽALM 32

Zážitek odpuštění je velice silný. Můžeme se dnes připojit k radosti žalmisty…

Odpověď: Odpusť, Pane, co jsem zavinil hříchem.

Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, – jehož hřích je přikryt. – Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, – v jehož duši není klamu. Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, – svou nepravost jsem nezatajil. – Řekl jsem: „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti.“ – A tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. Tys mé útočiště, ušetříš mě úzkostí, – zahrneš mě radostí ze záchrany. Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, – jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce.

 

2. ČTENÍ

Svatý Pavel rozehrává svůj nejzásadnější důraz v diskusi se židovstvím. Nejsou to příkazy a zákazy, jejichž plněním budeme ospravedlněni. Je to jedině sám Bůh, který nás může ospravedlnit. Ale toto ospravedlnění my musíme přijmout vírou. Pro dobré porozumění doporučujeme tuto perikopu srovnat ještě s jinými překlady.

Gal 2,16.19-21

Bratři! Víme, že člověk je uznán za spravedlivého jen tehdy, když uvěří v Ježíše Krista, a ne když dělá skutky, jak je nařizuje Zákon. Z toho důvodu jsme přijali víru v Ježíše Krista. Tak jsme byli uznáni za spravedlivé proto, že jsme uvěřili v Krista, ne proto, že jsme dělali skutky Zákona. Pro skutky Zákona nebude žádný člověk uznán za spravedlivého. Vždyť skrze Zákon jsem Zákonu umřel, abych žil pro Boha. Spolu s Kristem jsem ukřižován. Už nežiji já, ale žije ve mně Kristus. Avšak tento život v těle žiji ve víře v Božího Syna, protože on mě miloval a za mě se obětoval. Já nepohrdám Boží milostí. Kdyby se totiž k ospravedlnění docházelo zachováváním Zákona, pak by Kristus umřel nadarmo.

 

Zpěv před Evangeliem

Aleluja. Bůh si nás zamiloval a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy. Aleluja.

EVANGELIUM

Další událost z Lk 7 vyhrocuje rozdílné přijetí Ježíše obyčejnými lidmi a farizeji. Nevíme, v čem spočívá hříšnost zmíněné ženy. Ale mějme před očima scény z minulých nedělí, kde lidé poznali Ježíše jako proroka. I dnes jde především o záchranu a také dnes stojí primárně na uvěření.

Lk 7,36 – 8,3

Jeden farizeus pozval Ježíše k jídlu. Vešel tedy do domu toho farizea a zaujal místo u stolu. V tom městě žila jistá žena, byla to hříšnice. Když se dověděla, že je u stolu v domě toho farizea, přinesla alabastrovou nádobu drahocenného oleje, přistoupila zezadu k jeho nohám a rozplakala se; slzami mu začala smáčet nohy a vlastními vlasy je utírat. Líbala je a mazala drahocenným olejem. Když to viděl farizeus, který ho pozval, pomyslil si: „Kdyby to byl prorok, poznal by, kdo a jaká je to žena, která se ho dotýká – že je to hříšnice!“ Ježíš mu na to řekl: „Šimone, rád bych ti něco pověděl.“ On na to: „Jen mluv, Mistře!“ „Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set denárů, druhý padesát. Když neměli čím dluh splatit, oběma odpustil. Kdo z nich ho tedy bude mít více rád?“ Šimon mu odpověděl: „Mám za to, že ten, komu odpustil více.“ Řekl mu: „Správně jsi usoudil.“ Obrátil se k ženě a řekl Šimonovi: „Vidíš tuto ženu? Vešel jsem do tvého domu. Vodu na umytí nohou jsi mi nedal, ona však mi nohy skropila slzami a utřela svými vlasy. Nepolíbils mě na pozdrav, ona však od té chvíle, co jsem vešel, mi nepřestávala líbat nohy. Nepomazals mi olejem hlavu, ona však mi drahocenným olejem pomazala nohy. Proto ti říkám: Muselo jí být odpuštěno mnoho hříchů, když mně nyní prokazuje tolik lásky. Komu se odpouští málo, málo miluje.“ Jí pak řekl: „Jsou ti odpuštěny hříchy.“ Ostatní hosté si začali sami u sebe říkat: „Kdo je to, že i hříchy odpouští?“ On však řekl ženě: „Tvá víra tě spasila. Jdi v pokoji!“ Potom chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a kázal a hlásal radostnou zvěst o Božím království. Bylo s ním dvanáct apoštolů a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z které vyšlo sedm zlých duchů, dále Jana, manželka Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnoho jiných, které se o ně staraly ze svého majetku.

 

K ZAMYŠLENÍ

Nedůležitějším bodem tématu odpuštění není jen otázka vyřešení jednoho konkrétního hříchu, ale odpuštění dědičné viny, tedy stavu oddělenosti od Boha. Mluvíme o „ospravedlnění“ člověka. Křesťanství přináší průlomovou zprávu. Předně žádný člověk jen svojí snahou ospravedlnění nedosáhne. Ale Bůh sám přichází a jedná! Proto svatý Pavel ve druhém čtení se nebojí zřeknout židovství (doslova Zákona) jako pouhého úsilí vlastní snahou docílit Boha. Pozor ovšem na starodávné nedorozumění, že již není třeba nic dělat či dokonce smíme jednat zle. Ospravedlnění vírou znamená, že člověk oslněn mírou Boží lásky dnes koná dobro. První však bylo Boží ospravedlnění. Skutky jsou plodem setkání s Boží láskou, a nikoli naopak.

© 2017 Všechna práva vyhrazena

Tvorba webových stránek zdarmaWebnode