STARÁ BOLESLAV 28.9.2009

   NÁRODNÍ SVATOVÁCLAVSKÁ POUŤ  

V pondělí 28. září slavil Benedikt XVI. ve Staré Boleslavi, v den umučení sv. Václava, mši svatou za přítomnosti domácích i zahraničních biskupů, kněží, jáhnů a desetitisíců věřících laiků. Setkání bylo zaměřeno především na mládež, pozvání však platilo pro všechny lidi dobré vůle.

Před začátkem slavnostní mše svaté, které se zúčastnilo kolem 50.000 poutníků, se papež zastavil v bazilice sv. Václava, kde se modlil na místě smrti svatého knížete. Na místo bohoslužby, Proboštskou louku, přijel Svatý otec Benedikt XVI. mezi sektory papamobilem.

Benedikta XVI. přivítal kardinál Miloslav Vlk. Zároveň předal Svatému otci dar: mešní soupravu.

Čtení přečetli zástupci mládeže Michal Kašpar a Jana Sochorová, evangelium jáhen Vladimír Hudousek z Prahy. Homilii, podle očekávání Svatý otec začal v češtině. Kardinál Vlk vyzval věřící k vyznání stejné víry, kterou vyznával sv. Václav. Mladí lidé předložili prosby ve svaté liturgii; obětní dary přinesli zástupci diecézí.

Na konci mše svaté papeže pozdravil i zástupce mládeže Vladislav Janouškovec. Potvrdil Benediktovi XVI. slib mládeže proměnit Kristovo učení ve skutek. Mladí lidé darovali Svatému otci dva dary. Prvním z nich byla fotokniha ze života mladých křesťanů v České republice, v které jsou shromážděny fotografie z diecézí, hnutí, komunit a řádů a také z velkých celostátních setkání mládeže. Druhý dar vyjadřoval konkrétní projev křesťanské lásky a solidarity – jednalo se o peněžní šek "Pro Afriku", jehož celková suma je 289.922 Kč.

Na závěr promluvil Benedikt XVI. Povzbudil je také k účasti na dalším Světovém dni mládeže v Madridu.

Poté Benedikt XVI. udělil poutníkům slavnostní požehnání a přemístil se do Arcibiskupského paláce v Praze.

PŘIVÍTÁNÍ PAPEŽE kardinálem MILOSLAVEM VLKEM

Vaše Svatosti,

je mojí velkou radostí, že Vás mohu přivítat ve Staré Boleslavi, na poutním místě mučednické smrti svatého Václava, ochránce naší vlasti a hlavního patrona církve v naší zemi, a činím tak nejen jménem všech přítomných věřících, kněží i biskupů, domácích i zahraničních, ale i jménem celé naší veřejnosti, protože dnešní den je také národním svátkem. Slavnost je přenášena sdělovacími prostředky, Českou televizí a Českým rozhlasem, dále naší katolickou TV Noe a katolickým rozhlasem Proglas do celé naší země a prostřednictvím EBU do celé Evropy. Proto zdravím všechny diváky i posluchače médií.

Svatý Václav, před jehož úctyhodnou relikvií jste se sklonil krátce před začátkem této bohoslužby v jemu zasvěcené bazilice, reprezentuje naši národní křesťanskou tradici v našich dějinách, nazývanou „svatováclavskou tradicí“. Orlice svatého Václava, kterou jsme zvolili jako logo Vaší návštěvy, je historickým znakem našeho státu a svatováclavský hymnus, který budeme v závěru slavnosti zpívat, byl až do 19. století naší národní hymnou. Skutečnost, že přicházíte s námi a s celým národem oslavit tento den, chápeme jako projev úcty k duchovnímu odkazu našich dějin.

Jsme tu zároveň shromážděni na poutním místě mariánské úcty, kde se uctívá památný obrázek Panny Marie, který darovala svému vnukovi Václavovi jeho babička, svatá Ludmila. Podle tradice ho dostala při svém křtu od svatého Metoděje. Letos je tomu 400 let od doby, kdy byl obrázek nazván „Palladium Země české“.

Při dnešní slavnosti vytváří eucharistické společenství s Vámi především mládež. Mnozí se s Vámi setkali už v Kolíně nad Rýnem a v Sydney. Přišli nejen aby Vás pozdravili a obnovili společenství s Vámi, ale aby na životních cestách svého hledání slyšeli Vaše orientující slovo. Oni dobře vědí, že jste důležitou, směr udávající autoritou pro život jednotlivce, ale i celé společnosti v dnešním světě… Mají otevřená srdce a čekají na Vaše slovo…

Tyto posvátné chvíle v hlubokém a širokém vzájemném společenství s našimi svatými patrony, všemi přítomnými poutníky i ve společenství našeho národa shromážděného přes sdělovací prostředky, tyto chvíle s Božím slovem a se zmrtvýchvstalým Kristem uprostřed nás ať jsou velikou oslavou celé Boží Trojice i připomínkou našich duchovních křesťanských kořenů a nosných sil našich dějin…

HOMILIE SVATÉHO OTCE BENEDIKTA XVI.

Páni kardinálové,
ctihodní bratři v biskupské a kněžské službě,
drazí bratři a sestry,
milí mladí přátelé,

s velikou radostí se s vámi setkávám dnes ráno, kdy se chýlí ke konci má apoštolská cesta v milované České republice. Všechny srdečně zdravím, především pana kardinála arcibiskupa, jemuž jsem vděčný za slova, která mi přednesl vaším jménem na začátku této eucharistické slavnosti. Svůj pozdrav adresuji i dalším kardinálům, biskupům, kněžím a zasvěceným osobám, představitelům laických hnutí a sdružení, a obzvláště mládeži. Vítám pana prezidenta republiky, jemuž srdečně blahopřeji k jeho jmeninám; blahopřání posílám všem, kdo nosí jméno Václav, a celému českému lidu v den jeho státního svátku.

Dnes ráno nás u oltáře sjednocuje slavná vzpomínka na mučedníka svatého Václava, jehož relikvie jsem před mší svatou uctil v bazilice jemu zasvěcené. Svou krví skropil vaši zem. Jeho orlice, kterou jste vybrali jako znak mé návštěvy zde – před chvílí to připomněl váš kardinál arcibiskup – je historickým symbolem vznešeného českého národa. Tento veliký světec, kterého rádi nazýváte „věčným“ knížetem Čechů, nás zve, abychom vytrvale a věrně následovali Krista, vybízí nás, abychom byli svatí. On sám je vzorem svatosti pro všechny, obzvláště pro ty, kteří řídí osudy společnosti a národa. Avšak ptáme se: je svatost v dnešní době ještě aktuální? Anebo je to spíše něco, co je málo přitažlivé a nedůležité? Nehledají se dnes více úspěch a lidská sláva? Avšak jak dlouho trvá a jakou cenu má pozemský úspěch?

Minulé století – a vaše země toho byla svědkem – vidělo padnout nemálo mocných, o nichž se zdálo, že dosáhli výšin takřka závratných. A najednou byla jejich moc pryč. Ti kdo popírají Boha, a v důsledku toho postrádají úctu k člověku, mají – zdá se – snadný život a dosahují materiálního úspěchu. Stačí však nahlédnout pod povrch a zjistíme, že tito lidé jsou nešťastní a nespokojení. Pouze ten, kdo v srdci uchovává posvátnou „bázeň Boží“, má důvěru i v člověka a dokáže věnovat svůj život vytvoření spravedlivějšího a bratrského světa. Dnes je třeba lidí „věřících“ a „věrohodných“, připravených rozšířit do každé oblasti společnosti ty křesťanské zásady a ideály, jimiž se inspiruje jejich jednání. To je svatost, univerzální povolání všech pokřtěných, které je vede, aby plnili své povinnosti věrně a s odvahou, aby nehleděli na vlastní sobecký zájem, ale na společné dobro, a hledali v každém okamžiku Boží vůli.

V evangeliu jsme k tomu zcela jasně slyšeli: „Neboť co prospěje – říká Ježíš – člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši?“ (Mt 16,26). Pán nás tak vybízí, abychom si uvědomili, že skutečnou hodnotu lidské existence nelze měřit jen pozemskými statky a pomíjivými zájmy. Nejsou to hmotné věci, které by uspokojily nesmírnou touhu ukrytou v srdci každého člověka po nalezení smyslu vlastního života a po štěstí. Proto Ježíš neváhá navrhnout svým učedníkům „úzkou“ cestu svatosti: „Kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho“ (v. 25). A dnes ráno nám jasně opakuje: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!“ (v. 24). Jistě, je to tvrdá řeč a je těžké ji přijmout a uskutečnit. Svědectví světců a světic nám však dokazuje, že je to možné, svěří-li se člověk Kristu a spolehne se na něj. Příklad svatých povzbuzuje každého, kdo si říká křesťan, aby byl důvěryhodný, tedy žil v souladu s principy víry, kterou vyznává. Opravdu nestačí působit zdáním dobrého a čestného člověka; je třeba jím skutečně být. A dobrý a čestný je ten, kdo nezakrývá sám sebou světlo Boží, nevynáší sebe, nýbrž nechává skrze sebe prosvítat Boha.

To je i poučení ze života svatého Václava, který měl odvahu dát přednost království nebeskému před kouzlem pozemské moci. Jeho pohled se nikdy neodloučil od Ježíše Krista, který za nás trpěl, a dal nám tak příklad, abychom šli v jeho stopách, jak píše svatý Petr v druhém čtení, které jsme před chvílí slyšeli. Jako Pánův poslušný učedník, mladý kníže Václav zůstal věrný učení evangelia, jež mu vštípila jeho svatá babička, mučednice Ludmila. Proto ještě předtím, než se pustil do budování pokojného soužití ve své vlasti a se sousedními zeměmi, postaral se, aby upevnil křesťanskou víru. Proto povolával kněze a stavěl kostely. V první staroslověnské „legendě“ čteme, že „přisluhoval služebníkům Božím, mnohé kostely zdobil zlatem“ a že „všem chudým prokazoval dobrodiní, nahé odíval, lačné krmil, pocestné přijímal podle slov evangelia, vdovám nedal ukřivdit, všechny lidi, chudé i bohaté miloval“. Od Pána se naučil být „milosrdný a milostivý“ (resp. žalm) a prodchnut duchem evangelia dokázal odpustit i bratru, který usiloval o jeho život. Právem ho proto vzýváte jako „dědice“ svého národa a ve vám dobře známé písni jej prosíte, aby mu nedal zahynout.

Václav zemřel jako mučedník pro Krista. Je zajímavé si povšimnout, že Boleslav se sice bratrovraždou zmocnil pražského knížecího stolce, avšak koruna, kterou si pak vkládali na hlavu jeho následníci, nenesla Boleslavovo jméno. Nese naopak jméno svatého Václava, na svědectví, že „trůn krále, který soudí chudáky spravedlivě, bude stát navěky“ (srov. dnešní liturgie hodin). To lze hodnotit jako zázračný zásah Boha, který neopouští své věrné: „Nevinný poražený zvítězil nad krutým nepřítelem stejně jako Kristus na kříži“ (srov. Legenda o svatém Václavu), a krev mučedníka nevolala po nenávisti a pomstě, ale po odpuštění a míru.

Drazí bratři a sestry, poděkujme společně v této Eucharistii Pánu, že vaší vlasti a církvi dal tohoto svatého panovníka. Zároveň se modleme, abychom jako on i my rozhodným krokem putovali ke svatosti. Je to samozřejmě těžké, neboť víra je stále vystavována mnoha zkouškám; když se však necháme přitahovat Bohem, který je Pravda, bude náš krok pevný, protože poznáme sílu jeho lásky. Kéž tuto milost získáme na přímluvu svatého Václava a dalších svatých ochránců českých zemí. Ať nás ochraňuje a vždy nám pomáhá Panna Maria, Královna míru a Matka lásky. Amen!

 Pozdrav zástupce mládeže Vladislava Janouškovce

Svatý otče,

chtěl bych Vás pozdravit za všechnu mládež České republiky. Děkujeme Vám, že jste si během této návštěvy udělal čas na setkání s námi a máme z toho upřímnou radost.

Rozumíte mladým lidem a my s důvěrou nasloucháme Vašim slovům povzbuzení.

Víme, že tato chvíle je neopakovatelná a že pro nás, mladé lidi naší vlasti, je výzvou, abychom nepromarnili velké dary víry, naděje a lásky.

Všichni mladí křesťané, nejen ti, kteří se zde shromáždili, dnes slyšíme z vašich úst výzvu, abychom otevřeli svá srdce k pevnějšímu vztahu s Ježíšem.

Doufám, že Duch Svatý, který Vás sem přivedl, abyste nás povzbudil, nám dá sílu žít pravdivě, poctivě a spravedlivě každý den našeho života. Není to snadné, ale chci Vám slíbit, že se budeme snažit – jak nám připomínáte – „proměnit učení ve skutek“.

Chtěli bychom Vám přiblížit život mladých lidí v České republice, proto prosím přijměte knihu s fotografiemi, které zachycují život mladých lidí v jednotlivých diecézích, činnost řádů, hnutí a komunit věnujících se mládeži, ale také nádherné okamžiky velkých setkání.

Když jste v březnu navštívil Afriku, setkal jste se tam také s mládeží. My patříme do bohaté části světa. Jako výraz solidarity s chudými mladými lidmi v Africe, jsme se rozhodli uspořádat sbírku. Podařilo se nám nasbírat 289.922 Kč a předáváme Vám šek „Pro Afriku“, abyste měl možnost pomoci těm nejpotřebnějším lidem, se kterými jste se setkal při své apoštolské cestě.

S vděčností vzpomínáme na Světové dny mládeže v Kolíně nad Rýnem a v australském Sydney, kterých se mnozí z nás zúčastnili. Také naše dnešní setkání je důvodem k velké vděčnosti. S nadějí se však díváme do budoucna. Dá-li Bůh, ve španělském Madridu v roce 2011 zase na viděnou.

Přejeme Vám, aby láska Kristova byla také Vaší silou a aby rostla Vaše naděje v živém Bohu.

POSELSTVÍ SVATÉHO OTCE MLÁDEŽI

Milí mladí přátelé!

Na konci této slavnosti se obracím přímo na vás a především vás upřímně zdravím. Přišli jste sem v hojném počtu z celé republiky i ze sousedních zemí; utábořili jste se zde včera večer a přenocovali jste ve stanech, a to pro vás bylo společnou zkušeností víry a bratrství. Díky za tuto vaši přítomnost; cítím z ní nadšení a velkorysost, které jsou vlastní mládí. S vámi se i papež cítí mladý! Rád bych ještě poděkoval vašemu zástupci za laskavá slova a za krásný dar.

Milí přátelé, je jasné, že v každém mladém člověku je touha po štěstí, občas spojená s jakýmsi neklidem; touha, kterou však často dnešní konzumní společnost využívá špatným a odcizujícím způsobem. Je třeba brát vážně toto usilovné hledání štěstí. Vyžaduje si skutečnou a vyčerpávající odpověď. Ve vašem věku se totiž činí první velká rozhodnutí, schopná nasměrovat život k dobru nebo ke zlu. Bohužel je nemálo vašich vrstevníků, kteří se nechají uchvátit klamnými vidinami umělých rájů, aby se pak ocitli ve smutné osamělosti. Je ale naopak i mnoho chlapců a dívek, kteří chtějí proměnit, jak řekl váš zástupce, nauku v činy, aby svému životu dali plný smysl. Chci vám všem nabídnout zkušenost svatého Augustina, který řekl, že srdce každé osoby je neklidné, dokud nenajde to, co skutečně hledá. On objevil, že pouze Ježíš Kristus je uspokojivou odpovědí na touhu jeho a každého člověka po šťastném, smysluplném a hodnotném životě (srov. Vyznání I, 1,1).

Podobně jako u Augustina, přichází Pán vstříc každému z vás. Klepe na dveře vaší svobody a prosí, abyste ho přijali jako přítele. Chce vás učinit šťastnými, naplnit vás lidskostí a důstojností. Křesťanská víra znamená setkání s Kristem, živou Osobou, která dává životu nový rozměr, a tím rozhodující směr. A když se srdce mladého člověka otevře Božím plánům, není už nikterak namáhavé rozpoznat a následovat jeho hlas. Pán skutečně každého volá jménem a každému chce svěřit zvláštní poslání v církvi a ve společnosti. Milí mladí přátelé, buďte si vědomi, že křest z vás udělal Boží děti a údy jeho těla, to jest církve. Ježíš vás neustále zve, abyste byli jeho učedníky a svědky. Mnoho z vás volá k manželství a příprava na tuto svátost znamená skutečné putování za povoláním. Zkoumejte tedy vážně Boží volání, abyste založili křesťanskou rodinu, a vaše mládí ať je obdobím, kdy budete zodpovědně formovat svou budoucnost. Společnost potřebuje křesťanské rodiny, svaté rodiny!

Pokud vás Pán volá, abyste jej následovali ve služebném kněžství nebo v zasvěceném životě, nezdráhejte se odpovědět na jeho pozvání. Obzvláště v tomto Roce kněží se obracím na vás, mladé: buďte pozorní a otevření Ježíšovu volání nabídnout život do služeb Bohu a jeho lidu. Církev i v této zemi potřebuje mnoho svatých kněží a osob zcela zasvěcených službě Kristu, Naději světa.

Naděje! Toto slovo, k němuž se často vracím, se dobře snoubí právĕ s mládím. Vy, milí mladí přátelé, jste nadějí církve! Ona očekává, že se stanete posly naděje, jak tomu bylo loni v Austrálii na Světovém dnu mládeže, velkém projevu víry mladých, který jsem mohl osobně prožít a kterého se zúčastnili i někteří z vás. Mnohem víc vás bude moci přijet do Madridu v srpnu 2011. Už nyní vás zvu na toto velké setkání mladých s Kristem v církvi.

Milí přátelé, znovu vám děkuji za vaši přítomnost a děkuji za váš dar: za knihu s fotografiemi, které vyprávějí o životě mládeže ve vašich diecézích. Rovněž děkuji za znamení vaší solidarity s mládeží v Africe, které jste mi doručili. Papež vás žádá, abyste svou víru žili s radostí a nadšením; abyste rostli v jednotě mezi sebou a s Kristem; abyste se modlili a byli vytrvalí v přijímání svátostí, zvláště Eucharistie a svátosti smíření; abyste pečovali o svou křesťanskou formaci a byli poslušní nauky vašich pastýřů. Na této pouti ať vás doprovází svatý Václav svým příkladem a svou přímluvou a ať vás stále ochraňuje Panna Maria, Matka Ježíše a nás všech. Ze srdce vám žehnám!

* * *

Milovaní mladí přátelé,

vaše nadšení pro křesťanskou víru je znamením naděje pro církev žijící a působící v těchto zemích. Abyste dali plnější smysl svému mládí, následujte odvážně a štědře Pána Ježíše, který klepe na dveře vašeho srdce. Kristus od vás žádá, abyste jej přijali jako přítele.

Nechť vám Pán žehná a naplní každý váš dobrý životní plán!