Katedrála sv.Víta-nešpory

V okamžiku, kdy se rozezněly katedrální zvony a do chrámu sv.Víta, Václava a Vojtěcha Zlatou branou vstoupil papež Benedikt XVI. v doprovodu kardinála Vlka a kardinála Bertoneho se všude rozhostila velmi výjimečná atmosféra setkání a modlitby umocněná krásou místa a vznešeností gregoriánského chorálu. U vchodu do katedrály uvítal Svatého otce probošt Metropolitní kapituly u svatého Víta v Praze Mons. Václav Malý a farář katedrály P. Ondřej Pávek.

První kroky Svatého otce v katedrále vedly do Svatováclavské kaple, kde se poklonil před relikvií sv. Václava. Odtud za zpěvu slov Krista apoštolovi Petrovi přešel k oltáři. Pražský arcibiskup Miloslav Vlk přivítal Svatého otce a připomněl společenství , které tvořili přítomní také s našimi světci, jejichž ostatky jsou v katedrále uchovávány. Na závěr své krátké řeči také představil shromáždění kněží, řeholníků, jáhnů a seminaristů.

Po krátkém biblickém čtení pronesl Svatý otec svoji homilii. I když byla promluva pronesena v italštině, první věta, stejně tak jako již u Pražského Jezulátka, zazněla z Benediktových úst česky. Svatý otec poděkoval za přivítání a se všemi se pozdravil.

Poté, co Benedikt XVI. připomněl radostné dvacáté jubileum pádu železné opony, které bylo předznamenáno svatořečením Anežky České, zazněl katedrálou hymnus Svatý Václave. Papež Benedikt XVI. se pozdravil s některými přítomnými a odjel vstříc dalším dvou dnům, která ho u nás čekají.

 

Slovo pro večerní chvály, nešpory je odvozeno z latinského vesper, „večer“. Jedná se o liturgickou modlitbu církve, přednášenou či zpívanou na večer. Modlitbou nešpor se vzdávají díky za to, co nám bylo darováno během dne, či za to, co bylo řádně vykonáno. Spolu s ranními chválami jsou hlavními modlitbami denní modlitby církve. Modlitba církve je vedle slavení mše svaté druhá základní liturgická forma. Obě formy od svého počátku byly koncipovány pro slavení zpěvem, v západní církvi se na konci prvního tisíciletí tento zpěv ustálil a vykrystalizoval do gregoriánského chorálu, který se s různými peripetiemi, úpadky a znovuobnoveními udržel až dosud.

 

  Přivítání kardinálem Miroslavem Vlkem

Vaše Svatosti,

buďte srdečně vítán v katedrále svatých Víta, Václava a Vojtěcha v Praze, která je srdcem církve v České republice. Byla postavena císařem Karlem IV. pro naši církev.

Vytváříme zde společenství s našimi světci. V této katedrále jsou uchovávány ostatky ochránce našeho národa, svatého Václava, biskupa Vojtěcha a kněze Jana Nepomuckého, mučedníků. V blízkých chrámech spočívají ostatky svaté Ludmily, babičky svatého Václava, a relikvie svatého Prokopa, mnicha. Kromě toho zde v katedrále jsou kolem nás pohřbeni pražští biskupové, mnozí králové, císař Karel IV. a další důležité osobnosti této země. Na tomto místě jsme tedy obklopeni našimi dějinami, a to nejen těmi duchovními.

Hned na počátku bych velmi rád vyjádřil jménem nás všech upřímnou radost a vděčnost za Vaši pastorační návštěvu, protože kde je Petrův nástupce, tam je církev.

Jsme přesvědčeni, že přicházíte navštívit své bratry a sestry v nesnázích. Vždyť nejsme velkou zemí ani početnou a velkou církví. Když k nám přicházíte, nemůže to být z jiného důvodu, než abyste nás povzbudil.

Zde před Vámi, Svatý otče, jsou shromážděni kněží, řeholníci a řeholnice, jáhni, členové církevních hnutí, ostatní zasvěcené osoby a někteří další věřící.

Při této slavnostní příležitosti bych Vám jménem všech zasvěcených osob velmi rád poděkoval za to, že jste nám daroval Rok kněží spolu s náměty a doporučeními pro obnovu života a služby každého z nás pro církev v naší zemi. V tuto chvíli jsme naplněni radostí, že spolu s Vámi můžeme slavit jeden z okamžiků Roku kněží, který jste vyhlásil, totiž modlitbu nešpor.

Svatý otče, buďte srdečně vítán!

 

 Promluva SVATÉHO OTCE BENEDIKTA XVI.

 

Milí bratři, milé sestry,

obracím se na vás všechny s pozdravem svatého Pavla, který jsme slyšeli v krátkém čtení: Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce! S tímto pozdravem se obracím především na pana kardinála arcibiskupa, jemuž děkuji za srdečná slova. Zdravím rovněž ostatní přítomné kardinály, biskupy, kněze a jáhny, seminaristy, řeholníky a řeholnice, katechety a pastorační pracovníky, mládež a rodiny, církevní sdružení a hnutí.

Dnes večer jsme se shromáždili na místě vám drahém, které je viditelným znamením toho, jak mocná je Boží milost, jež působí v srdci věřících. Nádhera tohoto tisíciletého chrámu je skutečně živým svědectvím bohaté historie křesťanské víry a tradice vašeho lidu; historie, která je prozářená především věrností těch, kteří stvrdili své přimknutí ke Kristu a k církvi mučednictvím. Mám na mysli svatého Václava, Vojtěcha a Jana Nepomuckého, kteří jsou milníky při putování vaší církve. Dalšími příklady jsou mladý svatý Vít, jenž raději podstoupil mučednictví, než by zradil Krista, pak mnich svatý Prokop a svatá Ludmila. Vzpomínám na dva arcibiskupy této místní církve z minulého století, kardinály Josefa Berana a Františka Tomáška, a na mnoho dalších biskupů, kněží, řeholníků, řeholnic a věřících, kteří hrdinně odolávali komunistickému pronásledování, a někteří dokonce obětovali i život. Odkud jinud mohli brát sílu tito odvážní Kristovi přátelé, než z evangelia? Nechali se uchvátit Ježíšem, který řekl: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě!“ (Mt 16,24). V kritických chvílích zaslechli ve svých srdcích jeho další slova: „Když pronásledovali mne, budou pronásledovat i vás“ (Jan 15,20).

Hrdinství svědků víry nám připomíná, že jedině z osobního poznání a hlubokého spojení s Kristem je možné čerpat duchovní sílu k plnému uskutečnění křesťanského povolání. Pouze Kristova láska činí apoštolské působení účinným, především v těžkých okamžicích zkoušek. Každý pokřtěný a každé společenství se má vyznačovat láskou ke Kristu a ke svým bratřím. Ve Skutcích apoštolů čteme, že „obec věřících měla jedno srdce a jednu duši“ (Sk 4,32). A Tertulián, spisovatel prvních staletí, píše, že pohané zůstávali ohromeni láskou, která pojila křesťany mezi sebou (srov. Apologeticum XXXIX). Milí bratři a sestry, následujte božského Mistra, který „nepřišel, aby si nechal sloužit, ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za všechny“ (Mk 10,45). Láska ať září v každé vaší farnosti a společenství, v každém sdružení a hnutí. Vaše církev ať je, jak říká svatý Pavel, dobře uspořádaným tělem, jehož hlavou je Kristus a v němž každý úd koná v souladu s celkem. Lásku ke Kristu posilujte modlitbou a nasloucháním Jeho slovu; syťte se Kristem v Eucharistii a s jeho milostí buďte tvůrci jednoty a pokoje v každém prostředí.

Vaše křesťanská společenství se po dlouhé zimě komunistické diktatury před 20 lety opět začala svobodně vyjadřovat, když váš lid po událostech započatých studentskou demonstrací 17. listopadu 1989 znovu získal svobodu. Jistě jste si však povšimli, že ani dnes není snadné žít a dosvědčovat evangelium. Společnost ještě stále nese rány způsobené ateistickou ideologií a je často okouzlena moderní mentalitou hédonistického konzumismu, který vede k nebezpečné krizi lidských a náboženských hodnot a k rozmachu etického a kulturního relativismu. V tomto kontextu je nutné znovu nasadit všechny složky církve k posílení duchovních a morálních hodnot v životě dnešní společnosti. Vím, že vaše komunity se angažují na mnoha místech, především v oblasti záslužné činnosti Charity. Vaše pastorační snaha se však musí zaměřit zejména na oblast výchovy nových generací. Katolické školy nechť podporují úctu k člověku; ať se věnuje pozornost pastoraci mládeže i mimo školní okruh, aniž by se přitom zanedbávaly ostatní kategorie věřících. Kristus je pro všechny! Ze srdce si přeji, aby stále vzrůstalo porozumění všech církevních složek s ostatními veřejnými a soukromými institucemi. Církev - a opakovat to je užitečné - pro sebe nežádá privilegia. Žádá jen, aby mohla svobodně působit ve službě všem lidem, v duchu evangelia.

Milovaní bratři a sestry, ať vám Pán dopřeje prorockou moudrost stát se solí, která dává chuť životu, abyste byli vždy věrnými dělníky na vinice Páně. V první řadě vy, drazí biskupové a kněží, musíte neúnavně pracovat pro dobro těch, kdo jsou svěřeni do vaší péče. Inspirujte se vždy evangelijním obrazem Dobrého Pastýře, jenž zná své stádce, volá je jménem, vede je na bezpečná místa a je připraven položit za ně život (srov. Jan 10,1-19). Milé zasvěcené osoby, slibem evangelijních rad připomínáte prvenství, které má Bůh mít v životě každé lidské bytosti, a bratrským životem dosvědčujete, jak obohacující je uskutečňovat přikázání lásky (srov. Jan 13,34). Věrností tomuto svému povolání pomůžete současným mužům a ženám nechat se uchvátit Bohem a evangeliem jeho Syna (srov. Vita consecrata, 104). A vy, milí seminaristé, kteří jste v seminářích či formačních domech, dbejte na to, abyste získali solidní kulturní, duchovní a pastorační průpravu. V tomto Roce kněží, který jsem vyhlásil u příležitosti 150. výročí úmrtí Svatého faráře arského, nechť vám je příkladem postava tohoto pastýře zcela oddaného Bohu a duším, který si byl plně vědom, že právě jeho služba, živená modlitbou, byla pro něj cestou posvěcení.

Milí bratři a sestry, v tomto roce si s vděčností Pánu připomínáte několik významných výročí: 280 let od svatořečení Jana Nepomuckého, 80 let zasvěcení této katedrály svatému Vítu a 20. výročí svatořečení Anežky České, událost která předznamenala osvobození vaší země od ateistického útlaku. Máte zde tolik důvodů, abyste radostně a plni entuziasmu s církví pokračovali v započatém díle, s důvěrou v mateřskou přímluvu Matky Boží, Panny Marie a v přímluvu všech vašich svatých ochránců. Amen!

© 2017 Všechna práva vyhrazena

Vytvořte si web zdarma!Webnode